Máme se opravdu ekonomicky špatně, nebo spíše lidsky?

Máme se opravdu ekonomicky špatně, nebo spíše lidsky?

Před čtyřmi lety jsem investoval do rekonstrukce prostoru pro kadeřnické služby. Město, kde se nachází, má přibližně 8 000 obyvatel – a všichni se přece čas od času potřebují ostříhat. Nabídl jsem možnost provozovat kadeřnictví profesionálům, kteří by chtěli mít vlastní klientelu a budovat si kariéru v tomto řemesle. Přesto i po čtyřech letech stále hledám kadeřnici.

Za tu dobu se mi několik kadeřnic ozvalo. Každá měla jiný důvod, proč do podnikání v mém salonu nakonec nešla. Péče o rodinu, malé dítě, rozchodové problémy – to všechno jsou pochopitelné a lidsky zcela logické důvody. Ale pak je tu i jiný fenomén: mladé vyučené kadeřnice nechtějí dělat svou práci.

A tak se ptám: jsme na tom opravdu ekonomicky tak špatně, nebo spíše lidsky?

Je to o penězích?

Často slyšíme, že se lidem nedaří. Že je všechno drahé, že si nemůžeme dovolit základní služby, že si musíme utahovat opasky. Ale když se podívám na realitu, vidím, že lidé si stále kupují nové telefony, jezdí na exotické dovolené, nákupní centra jsou plné. Přesto, když dojde na kadeřnické služby – které nejsou jen o estetice, ale i o profesionální péči o vlasy a hlavu – často slýchám:

💬 „To je drahé.“
💬 „Já mám známou, co mi to udělá levněji doma.“
💬 „Já si to zvládnu obarvit sama.“

Máme tedy opravdu tak hluboko do kapsy, že bychom si nemohli dovolit zaplatit odborníka, nebo jsme si jednoduše odvykli dávat vydělat lidem, kteří něco skutečně umí?

Je to o motivaci?

Další otázkou je, proč mladé kadeřnice nechtějí pracovat ve svém oboru. Když se někdo tři roky učí řemeslo, člověk by očekával, že ho bude chtít dělat. Ale realita je jiná. Nezájem, lenost, strach z podnikání?

Možná je to kombinace více faktorů:

🔹 Komfortní zóna – není tlak začít pracovat, protože „vždycky se nějaká brigáda najde“.
🔹 Obava z odpovědnosti – pronajmout si prostor a rozjet podnikání není pro každého.
🔹 Chybějící vzory – pokud nevidíme úspěšné podnikatele v okolí, těžko si představíme sami sebe v této roli.

Nejsme na tom ekonomicky špatně. Spíš nám chybí chuť něco budovat.

Čím dál víc mám pocit, že nejde o ekonomickou situaci, ale o nastavení myšlení. Chceme mít všechno snadné a rychlé. Ale kadeřnické řemeslo, jako každé jiné podnikání, vyžaduje čas, úsilí a vytrvalost.

Nejsme v době, kdy by kadeřnictví bylo ztrátový byznys – právě naopak. Lidé se chtějí cítit dobře, chtějí vypadat dobře. Ale pokud nebude mít kdo jim tyto služby nabídnout, budou dál sahat po amatérských řešeních nebo dojíždět jinam.

Místo aby si mladí vytvořili vlastní klientelu a zázemí, raději hledají pohodlnější cestu. Možná to není jen o nich – ale i o společnosti jako celku. Naučili jsme se vyhýbat výzvám, místo abychom se jim postavili čelem.

A tak stále čekám na kadeřnici, která pochopí, že možnost podnikání je příležitost, ne problém.

A co si o tom myslíte vy? Je problém v penězích, nebo v přístupu lidí?

#EkonomikaVsLidskost #Kadeřnictví #ChybíProfíci #KadeřnickéŘemeslo